Protože se velmi často hovoří o herpesviru jako jedné z příčin nezabřezávání fen, málopočetných vrhů a ranného úhynu štěňat, zeptali jsme se odborníků na to, co by mělo naše chovatele zajímat, ale i na to, kde mají naši chovatelé nesprávné a nebo zkreslené informace : 

1. Co to je herpes virus a kdy se o něm začalo hovořit ve spojitosti s chovem psů?
Tento virus byl poprvé popsán v roce 1965 v USA jako příčina infekčního úmrtí novorozených štěňat. Od té doby je jasně zřejmé, že herpes virus může vyvolat infekci také u starších štěňat a dospělých zvířat. Jedná se o specifický virus vyskytující se u psů a u ostatních psovitých šelem. Typickou vlastností tohoto viru je schopnost latence, což znamená, že i po překonání infekce virus zůstává doživotně v organismu zvířete. V tomto stadiu není nijak aktivní, nemnoží se, ani si proti němu organismus nevytváří protilátky. Zůstává skryt v buňkách hostitele. V některých případech však může dojít k reaktivaci viru. Nevíme zatím zcela přesně, jaké konkrétní děje musí proběhnout, aby k reaktivaci došlo, avšak je známo, že k reaktivaci obvykle dochází vlivem stresu a při snížení obranyschopnosti. Během gravidity dochází ke změnám imunitního systému a porod je také jistým způsobem stresový faktor, v některých případech dochází v tomto období k reaktivaci viru a postižení plodů nebo novorozených mláďat.

2. Jaké procento psí populace je dle posledních výzkumů dnes „nakaženo“ herpes virem ?
Obecně se dá předpokládat, že více jak polovina psů v Evropě je nositeli tohoto viru. Myslím, že to je spíše skromný odhad a skutečná promořenost populace bude ještě vyšší. Většina epidemiologických studií z různých částí Evropy udává čísla pohybující se mezi 40-80 procenty, v některých oblastech až 98% procent. To ale není nic překvapivého, jedná se přeci o virus ze skupiny herpesvirů. Také nás nepřekvapuje, že skoro každé dítě prodělalo plané neštovice, nebo že hodně lidí trpí opakovanými problémy s opary. To jsou typická onemocnění způsobovaná jinými zástupci herpesvirů u lidí. 

3. Co může tento virus všechno způsobovat?
U dospělých psů virus způsobuje jen nespecifické příznaky. Infekce se může projevit jako mírné postižení horních cest dýchacích, nebo je součástí komplexu příčin psincového kašle. V některých spíše vzácných případech jsou viditelné drobné puchýřky nebo „pupínky“ na sliznici pochvy nebo předkožky. Největší problémy jsou ovšem spojeny s reprodukcí. Infekce herpesvirem je smrtelná pro novorozená štěňata – kritický věk se udává do stáří cca 3 týdnů. Typické jsou náhlé úhyny štěňat, doprovázené předchozí ztrátou sacího reflexu, zvracením, abdominální bolestivostí a zrychleným povrchovým dýcháním. Dále je psí herpesvirus spojován s porody mrtvých nebo mumifikovaných štěňat, potraty, ranou embryonální mortalitou (resorpce plodů) i s problémy se zabřezáváním. 

4. Jak se herpes virus přenáší?
Herpesvirus se nejčastěji přenáší tělními tekutinami tzv kapénkovou infekcí. Nejběžnějším způsobem přenosu je tedy oronazální kontakt – olizování, očichávání atd. Je možná i přenos pohlavním stykem, nicméně tento způsob je mnohem méně obvyklý. Dokazuje to například nedávná studie ze severní Evropy, kdy ze 436 psů bylo 80% pozitivních, avšak pouze 12,5% bylo předtím kryto. Další možností je přenos přes placentu pokud dojde k reaktivaci viru nebo infekci feny v době gravidity. Štěňata se také mohou nakazit za stejných okolností při průchodu porodním kanálem. Co se týká časté obavy chovatelů z nákazy při krytí, chtěla bych je uklidnit. Vzhledem k vysoké promořenosti populace je vysoká pravděpodobnost, že jak pes, tak i fena se pravděpodobně s herpesvirem setkali mnohem dříve než v době krytí a během krytí je jejich virus již ve stádiu latence a tak jeho přenos je málo pravděpodobný. Druhým faktorem snižujícím možnost nakažení při krytí je velmi krátká doba kdy je pes či fena po reaktivaci nebo první infekci infekční a vylučuje virus do okolí. Nemá se tedy smysl vzájemně obviňovat, kdo se od koho mohl nakazit. Mnohem pravděpodobnější je, že se většina psů již v mladém věku s virem setká a pak ho v sobě celý život nosí, aniž by jim působil jakékoli problémy. Spíše je potřeba počítat s tím, že herpesvirus může být jednou z mnoha příčin působících problémy v reprodukci. 

5. Je známo, že někteří zahraniční chovatelé požadují po majitelích našich fen doklad, že fena, která k nim jede na krytí „nepřenáší“ Herpes virus. Lze nějakým vyšetřením prokázat, že jedinec je nakažen Herpes virem?
Tuto skutečnost zcela stoprocentně prokázat nelze. To je další problém způsobený vlastnostmi psího herpesviru. Po nakažení herpesvirem dochází k jeho množení v organismu hostitele a  k jeho vylučování do okolí. Toto období je velmi krátké a právě tehdy v některých případech pozorujeme příznaky u dospělých psů (rýma, pupínky v pochvě…). V této době je možné prokázat vylučování viru přímou detekcí viru pomocí metody PCR ze stěrů ze sliznic pohlaví nebo oronazální oblasti.
Organismus však na přítomnost viru rychle reaguje tvorbou protilátek. Protilátky zastaví šíření viru a v podstatě ho zničí, avšak virové částice, které se „skryly“ před imunitním systémem například do nervových ganglií zničeny nejsou a takto v organismu přežívají ve stádiu latence. Protilátky, které se v této době vytvoří lze také detekovat a tak prokázat předchozí kontakt s virem. Zde nastává další komplikace. Tyto protilátky se v organismu udrží jen poměrně krátkou dobu. Průměrně se uvádí asi 3 měsíce. Z toho vyplývá, že vypovídací hodnota vyšetření na protilátky je nízká. I když je výsledek negativní, neznamená to, že si v sobě zvíře virus nenosí. Naopak kdykoli může dojít k reaktivaci. Na druhou stranu, i když je výsledek vyšetření na protilátky pozitivní, neznamená to, že je zvíře v tuto dobu nakažlivé. Nicméně je pravda, že právě vyšetření protilátek je chovateli nejčastěji požadováno.

Asi největší význam pro chovatele řešícího problémy s reprodukcí má ovšem průkaz viru z uhynulých štěňat pomoc PCR.

6. Kde se u nás tato vyšetření provádějí?
Přímý průkaz virů pomocí PCR metody ze štěňat i stěrů se provádí na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno.

Kontakt:
Oddělení virologie
Ústav infekčních chorob a mikrobiologie
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1/3, 612 42 Brno

Kontaktní osoba:
MVDr. Markéta Vaňková
tel +420 54156 2281 

Vzorky pro PCR: nejlépe je zaslat celé uhynulé štěně, pokud bude dopraveno do 2 dnů tak lze zchlazené (chladničková teplota). Není-li toto možno zajistit, je lepší štěně ihned zamrazit a dopravit zmražené – nesmí ale během přepravy rozmrznout.
Pokud se jedná o PCR vyšetření ze stěru z bukální sliznice nebo ze sliznice pohlavního aparátu, stěr provádí veterinář, nejlépe po konzultaci o způsobu odběru a přepravy s oddělením virologie. 
Vyšetření protilátek z krevního séra provádí Státní veterinární ústav v Jihlavě a v Praze. 

7. Jaké „mýty“ panují mezi chovateli o přenosu herpes viru při krytí apod. a co je správné?
Nejčastěji se chovatelé obávají nakažení herpesvirem při krytí. Ale jak jsem již dříve říkala, jsou to obavy zcela zbytečné. Vzhledem k rozšíření viru v populaci psů i vzhledem k životnímu cyklu viru a jeho soužití s hostitelským organismem. Pouze v případě vnějších projevů aktivní infekce je na zvážení, zda ke krytí přistoupit. Nicméně i v tomto případě by se druhé zvíře nakazilo, jen pokud by se s touto infekcí setkalo poprvé, což je dost nepravděpodobné. 

8. Jaké jsou symptomy herpesvirové infekce?
Pokud jsou štěňata infikována v průběhu porodu nebo bezprostředně po něm, je inkubační doba přibližně 3 – 7 dní. Často dochází k náhlým úhynům bez výraznějších vnějších příznaků. Obvykle je postižen celý vrh nebo většina štěňat. Mezi první symptomy patří průjem a zvracení. Štěňata, která se z počátku zdají čiperná, odmítají za krátký čas sát, jsou apatická, trpí dušností a naříkají. Nejvíce jsou ohrožena štěňata, u kterých dojde k podchlazení. 

9. Očkovat nebo neočkovat fenu a kdy?
To je těžká otázka. Pokud nejsou potíže v reprodukci, pak očkování není nutné. Záleží také na tom, do jaké míry si chce chovatel pojistit všechny možnosti. Očkování lze doporučit spíše v chovech, kde uč se nějaké problémy, které by herpesvirus mohl vyvolat, vyskytly a obecně ve všech větších chovech.
Očkování se provádí buď krátce pře krytím, nebo až do deseti dnů po krytí. Vždy je nutné revakcinovat cca 10 dní před termínem porodu. Takto provedené očkování zajišťuje dostatečnou hladinu protilátek v kolostru a mléku matky v nejkrizovějším období. Pro úspěch očkování je tedy nutné zajistit aby štěňat opravdu sála. Vzhledem k již výše zmíněnému krátkému přetrvávání protilátek v organismu je nutné celé schéma očkování opakovat každou graviditu. 

10. Měli jste případ, kdy i u naočkované feny došlo k úmrtí štěňat a proč, resp. je očkování účinné?
Ano takové případy se také vyskytují. Herpesvirus je jen jedním z mnoha faktorů, které mohou úhyn štěňat způsobit. Existuje mnoho dalších virových i bakteriálních infekcí, parazitární choroby, projevy vrozených vad, nevhodné prostředí (chlad, hygiena…)...toto vše může způsobit úhyn mláďat.
Velmi vzácně jsou známé z literatury i případy kdy i po očkování byl prokázán u štěňat herpesvirus. Jako u každého očkování záleží na schopnosti matky zareagovat na vakcinaci tvorbou protilátek, Pokud není imunitní systém matky v pořádku tak i reakce na vakcinaci nemusí být zcela standardní. Ale to jsou opravdu výjimky. Sama jsem se s takovým případem ještě nesetkala. Takže v drtivé většině případů je očkování účinné. 

11. Jak kromě očkování můžeme štěňata a matku chránit?
Základem je zajistit vhodné podmínky nejen pro porod ale pro celý chov. Hygiena, vhodná strava, a nestresující prostředí jsou podmínkou. Statisticky více problémů se obvykle vyskytuje ve větších chovech nebo přímo v takzvaných velkochovech. Jedinou prevencí kromě očkování je potom zajištění dostatečného tepla pro novorozence (herpesvirus se nejlépe množí při nižších teplotách kolem 36 stupňů, takže novorozenci, kteří ještě neudrží tělesnou teplotu, jsou pro něj ideální) i chvilkové podchlazení je rizikové. Dále je vhodné zajistit dostatečný přísun kolostra a mléka, jako zdroje protilátek. 

12. Jak se léčí již propuklé onemocnění a jaká je úspěšnost?
Jestliže onemocní všechna štěňata ve vrhu, je úmrtnost skoro 100%. Mladší jedinci zemřou ve většině případů během 24 až 48 hodin po objevení se prvních příznaků. Onemocní-li starší štěňata, mají určitou naději na přežití. Herpesvirus přímo nelze léčit, lze podávat poze podpůrnou léčbu (tekutiny, teplo, ochrana před sekundární bakteriální infekcí..). Některá starší štěňata, která přežijí, mohou trpět celoživotní neurologickou poruchou. 

Na závěr bych snad jen chtěla zopakovat, že v případě herpesviru nemá smysl panikařit, nebo se dokonce navzájem obviňovat. Herpesvirus je prostě tu rozšířen, a jen někdy působí problémy. Nejlepší prevencí projevů onemocnění a reaktivace jsou podmínky, které zajistí psům dobré zdraví a celkovou pohodu, případně provést očkování.
 

MVDr. Alena Bartošková
Oddělení reprodukce
Klinika chorob psů a koček
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1/3, 612 42 Brno
+420541562331 

Konzultováno s:
MVDr. Markéta Vaňková
Oddělení virologie
Ústav infekčních chorob a mikrobiologie
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1/3, 612 42 Brno