převzato s laskavým svolením autorů

 Úvod

Srážení krve je problém dávno známý jak u lidí, tak u zvířat. Mnohdy je tento problém u psů rozpoznaný jako dědičný. Nejznáměji je spojován s Von  Willebrandovým faktorem (vWF),  který se projevuje jako sklon ke krvácení z kůže a ze sliznic.

K diagnostice  tohoto problému a určení nakaženého zvířete se v minulosti používal test na srážlivost krve. Nenakažený „přenašeč“ mohl být identifikován  pouze z výsledků chovu.

Uspořádání genomu (genetické informace v DNA)  psa a současné pokroky v genetickém testování nám nyní umožňují  rozpoznat a určit skutečné genetické vady našich psů. To nám současně dává nástroje ke kontrole a vymýcení mnoha genetických chorob psů.

Porucha srážlivosti, nedostatek Faktoru VII (FVIID) je dobře rozpoznána u lidí, kdy je napaden asi 1 člověk z 500 000. Přesto tito lidé žijí vcelku normální život. To, že se vyskytuje  i u psů bylo zjištěno před 40 roky, kdy byl poprvé zjištěn u bíglů. Nedávné  zjištění  nezávažného a přesto velmi silně krvácivého  případu po operačním zákroku v USA vedlo k objevení Faktoru VII u deerhounda. DNA testy odhalily, že mohou trpět stejným genetickým defektem FVIID, zjištěným u bíglů, aljašských malamutů a tudíž pravděpodobně i u jiných plemen.

Tento článek popisuje něco z toho, co je v současnosti známo o těchto poruchách a jejich genetických příčinách. Zabývá se problémy a zodpovědností chovatelů deerhoundů na základě výsledků objevu.

 Srážení krve a Faktor VII

Srážení krve (koagulace) je proces, který kontroluje krvácení. Spojuje tvorbu pevné hmoty buněk a proteinových vláken (krevní sraženina), ostatních buněk a tekuté složky cirkulující krve. Je nezbytné kontrolovat únik krve z rány nebo uvnitř těla, modřiny a hematomy. Jakmile je cévní stěna porušena, spojení mezi krví a tkání (nebo cizí látkou) od které je obvykle oddělena, spustí složitou řetězovou reakci. Nejmenší krvinky, krevní destičky se shlukují v prostoru a část krevních bílkovin (koagulační faktory) reaguje s tkáňovými bílkovinami (tkáňové faktory) a spolu s vápníkem v krvi vytváří tkanivo bílkovinových vláken, ucpe defekt ve stěně cévy a zamezí tak krvácení.

Srážlivost  je složitý proces, který se může týkat více než 20 různých krevních bílkovin nazvaných koagulační faktory. Nedostatek nebo absence některého z těchto faktorů může zabránit normální srážlivosti krve. Nedostatek jiného faktoru může mít za následek různé typy  krvácivosti. FVIID je obecně považován za jeden z méně závažných problémů srážlivosti krve a zřídkakdy vede k úmrtí. Psi postižení FVIID nevykrvácí k smrti z malých ran a šrámů, ale mají větší sklon ke krvácení při operaci nebo po úrazu.Nejedná se obvykle o spontánní krvácení. Některým takto postiženým  psům je nutné po těžkém krvácení dát transfúzi krve nebo plazmy. Z toho vyplývá, že mnoho psů s FVIID může vést normální život a jejich porucha  je nerozpoznatelná. Víme, že mnoho deerhoundů ve Velké Británii jsou nositeli této poruchy, ale nemáme rozsáhlejší údaje vyplývající z problému srážlivosti.

 Dědění potíží

FVIID je způsoben mutantním (poškozeným) genem. Ten nesídlí v pohlavních chromozomech, takže k jeho přenosu dochází bez ohledu na pohlaví psa. Všichni deerhoundi zdědí jednu kopii genu od otce a jednu od  matky, postiženi však budou pouze v případě, pokud obě kopie budou odchýlené od normálu. Nenapadení („čistí“) psi nemají kopie tohoto poškozeného  genu a proto nebudou postiženi špatnou srážlivostí krve a ani nepřenesou mutantní gen na své potomky.

Pes-přenašeč má vždy jednu kopii normálního a jednu mutantního genu. Nebude postižen krvácivými poruchami, přenáší však mutantní gen na zhruba polovinu svých potomků. Ti mohou být buď napadení, čistí nebo přenašeči-rozhodne to gen, zděděný od jednoho z rodičů.

Napadený pes má dvě kopie mutantního  genu. Bude mít jen malý, nebo žádný Faktor VII v oběhu a může být napaden FVIID. Předá mutantní kopii genu všem svým potomkům, takže všichni budou přenašeči nebo napadení. A opět to rozhodne gen, zděděný od jednoho z rodičů.

Pomocí tohoto modelu určení dědičnosti můžeme říci, že se jedná o autozomální recesivní poruchu (Recesivní znamená podřízený faktor).

Mutantní gen může být předáván z generace na generaci nejen napadeným psem, ale i přenašečem, který se jeví jako zdravý.Kombinací genových testů a znalostí tohoto typu dědičnosti nám umožní časem snížit nebo vyloučit  poruchy srážlivosti u deerů s přihlédnutím k běžnému, pečlivému výběru chovatelské základny.

 Testování

Až donedávna mohl být FVIID diagnostikován pouze měřením úrovně Faktoru VII v krvi. Psi mohou být  vyšetřeni na srážlivost posouzením rychlosti a vlastnostmi krevní srážlivosti ale nejsou to spolehlivé diagnostické testy na FVIID. Žádný test nedokáže identifikovat FVIID přenašeče, pouze napadené psy.

Tým pod vedením Dr. Beth Allan ve zkušební laboratoři pro genetické choroby Pennsylvánské univerzity veterinárního  lékařství Josephine Doubler má nyní test DNA, který dokáže identifikovat genetický status čistého, napadeného psa a přenašeče. Vzorky krve nebo speciální stěry z ústní dutiny byly předloženy laboratoři v Pensylvánii. Výsledek, předložený o tři nebo čtyři týdny později označil psy jako:

 Normální – homozygotní (shodné dvě kopie) normálního genu. Nikdy nebude vytvářet nebo přenášet FVIID

Přenašeč – heterozygotní (rozdílné) geny. Přenáší jeden mutantní a jeden normální gen

Napadený – homozygotní (shodné dvě kopie) mutantního genu FVIID. Trpí chorobou srážlivosti krve.

 Tento test je k dispozici pouze v USA. Vzorky krve musí být odebrány pouze veterinářem a odeslány speciálním kurýrem.. Vzorky z ústní dutiny mohou být  mnohem jednodušeji odeslány prostřednictvím poštovního systému.  Náklady na testování činí 75 dolarů za vzorek. My jsme shledali tento servis maximálně profesionálním a spolehlivým.

 Může být nedostatek Faktoru VII léčitelný?

Faktor VII má velmi rychlý koloběh v krvi. U lidí má nejkratší „poločas“ (3-5 hodin) ze všech faktorů srážení krve. Zatímco zvláštní lidský faktor VII, bohatý na plazmu je používán k transfúzím v některých naléhavých případech,  není vhodný pro psy. Plazma zdravého psa může pomoci ve výjimečných případech, kdy je potřebná rychlá léčba, protože životnost faktoru je krátká. Jinak je vhodnější se těchto metod vyvarovat. Znalost toho, že deerhoundi mají FVIID umožňuje učinit mimořádná opatření při operacích a následné péče při zraněních. K syntéze faktoru VII pro psy je nutný vitamin K.  Nicméně psů  s FVIID je dost a v souvislosti s nedostatkem tohoto vitamínu je nepravděpodobné, že jeho využití bude přínosem.

Zdá se, že postižení psi nemívají často problémy s krvácením. Deerhound, který upoutal naši pozornost, silně krvácel po  velké břišní operaci. Byly zaznamenány další případy  závažného nebo smrtelného krvácení v chovu, ale až dosud ne tak často jako u jiných plemen. Výskyt genu, který byl u britských deerhoundů zjištěn naznačuje, že pokud FVIID způsobuje vážné krvácení, můžeme očekávat mnohem více případů.

 Jak rozšířený je tento problém

V době, kdy vznikl tento článek bylo téměř 50 deerhoundů geneticky testováno na FVIID. Jelikož byl nerovnoměrně rozdělen napříč chovem nemůže být považován jako representativní vzorek všech UK deerhoundů. Každopádně byli přenašeči zjištěni úplně napříč všech testovaných. Ne všichni byli úzce příbuzní. Test provedený zde (UK) a v USA naznačuje, že v chovu je tento stav široce rozšířen.

 Co dělat, je-li můj deerhound postižen?

Jeví se, že postižení deerhoundi téměř vždy vedou normální život. Pokud se setkají s problémy se srážlivostí je několik postupů ke snížení rizika závažného krvácení:

 zacházejte se psem s vědomím jeho choroby zvláště před operací, závažným onemocněním a zraněním

 buďte připraveni zasáhnout a pomoci zastavit krvácení v případě závažného zranění nebo úrazu

vyvarujte se pokud možno podávání léků, podporujících krvácení jako je Aspirin, Trimethoprim/Sulfadiazin antibiotika, Warfarin

 Jak můžeme odstranit tento stav z chovu?

Mohli bychom okamžitě vyloučit z chovu všechny psy a feny, kteří jsou postižení či přenašeči. To je ale nepraktické vzhledem k širokému výskytu vadného genu. Je to také geneticky nebezpečné, pokud se rychle a výrazně sníží rozmanitost našeho již tak  relativně malého genofondu. Kromě toho by nás to zahnalo do pasti chovat pro jeden rys na úkor ostatních. To je vždy nebezpečné, je-li znak jedním z genetiky, stavby  nebo typu.  Generální selekce výběru pouze jednoho znaku s sebou nese riziko nechtěného  výběru jiných vadných, nežádoucích znaků, problémů a chorob.

Hovoříme-li o tomto problému, mělo by být naší hlavní prioritou zabránit chovu postižených psů. Toho můžeme dosáhnou následujícími kroky:

 - testování těch chovných zvířat před krytím u kterých není prokázáno, že jsou „čistí“ jejich rodiče

- vyhnout se pokud možno krytí jedinců –přenašečů a napadených

 - v případě nedodržení tohoto pravidla testovat všechna narozená štěňata a převzít odpovědnost za jejich zdravotní stav

 - zajistit, aby noví majitelé štěňat byli seznámeni s jejich stavem a případnými následky

 - pamatovat si, že všichni máme právní odpovědnost  a povinnost péče k novým majitelům

Protože  tato situace má zřídka kdy klinický význam a přenašeči se objevují v širším spektru, argumentují někteří tím, že omezené a informované spojení přenašeč-přenašeč a tam, kde jsou další důvody pro krytí může pomoci zachování genetické různorodosti chovu. Současně pokud chov není nutný, měli by být přenašeči kryti pouze s „čistým“… máme-li více jedinců. Konečným cílem by měl být pouze chov čistých jedinců, který dovolí, aby tato situace byla z chovu vyloučena

Mohu nechat testovat svého psa?

Deerhoundi, kteří nebyli plánováni jako chovná základna, mohou mít prospěch z testů, které by odhalily zda netrpí krvácivými problémy. Znát, že je pes napaden FVIID může být velmi důležité před nebo v průběhu ať plánované, nebo nenadálé operace.Test proto může být výhodou, pokud nemáme jistotu, nicméně, pokud otec nebo matka byly „čistí“, nemohou být potomci špatnou srážlivostí krve postiženi.

 Závěr

U psů bylo zaznamenáno více než 600 dědičných poruch krvácivosti, u lidí více než 6000. Deerhoundi trpí mnohem méně genetickými poruchami, než jiná plemena. Můžeme však očekávat, že v příštích letech budou odhaleny další a některé budou mnohem vážnější než tato. Můžeme mít testy na geny predisponující (náchylné) k rakovině kostí nebo dilatační kardiomyopatie. Všeobecně je FVIID zřídkakdy závažný, ale může být fatální. Může, a ze současné evidence je pravděpodobné, že byl přítomen v plemeni dříve, než jsme se my stali chovateli.

Jako chovatelé máme odpovědnost uznat jeho existenci a přijmout veškerá nezbytná opatření, která považujeme za nezbytná. Musíme vzít na vědomí odpovědnost ke psům, které chováme a k lidem, kterým je prodáváme. Avšak nikdy nesmíme zapomenout na kolektivní odpovědnost za chov celého plemene. Vážnější genetické šoky jsou před námi. Můžeme se s nimi všichni vypořádat zodpovědně, pečlivě a bez zničení plemene, které všichni milujeme.

Slovy nejslavnější příručky galaxie – NEPANIKAŘTE.

Sue Finnett BVM&S MRCVS

Hector Heathcote BVM&S MRCVS

Srpen 2006

 S laskavým svolením autorů přeložila Olga Brandová

01.12.2009